Nečekaná, ale vítaná návštěva
V sobotu 12. září k nám přišla návštěva v podobě malých ježečků. Předcházelo tomu setkání s jejich maminkou. Možná si nás chtěla napřed okouknout. Přišla 3. září k večeru a chytit se dala jen s rukavicemi. Její bodlinky byly dost ostré.


A minulou sobotu se u nás za chatou v Jedovnicích objevilo pět malých ježečků. Dva byli tak slaboučcí, že jen tak bezvládně leželi a sotva dýchali. Nejprve mi syn zjistil, co jim mohu dát k jídlu a hned jsem začala se záchranou. Teplý vývar z ovesných vloček stříknutý přímo do krku jim z počátku vytékal ven. Neměli sílu ani ho polknout. Tak jsem je zahřívala a třela jim opatrně bříška a druhou dávku jim stříkla ještě dál do krku. Zabalila jsem je do staré mikiny, aby se zahřáli.


Krmila jsem je každou hodinu. Když už začali pravidelně dýchat, dostali rozmixované vločky s vajíčkem a sýrem, ale ještě injekční stříkačkou. Večer už odešli po svých, ale před tím ještě slupli namočené dětské piškoty a to už papali sami.
V neděli ráno se vykulili z pelíšků a nožičky je sotva nesly. Třepali se, ale to co jsem jim dala, sami jedli. Proběhli jsme s manželem mezi chatami a obrátily každý kámen nebo dřevěný špalek, který jsme našli. Nasbírali jsme velikou hrst žížalek.



Ježkům tak chutnalo, že jenom mlaskali. Některé žížalky byly silné a s těmi zápasili, aby jim ty pochoutky neutekly. K večeru už někteří ježečci nemohly udělat ani klubíčka. Bříška se jim tam totiž nevešla.



Ale ten nejslabší klubíčko nechtěl udělat ani za nic. Prostě ne a ne.
Večer zase zalezli do svého doupěte pod dřevem.
V pondělí ráno jsem jim dala snídani, zbylé vařené vločky s nakrájeným sýrem a vařené nasekané vejce. A zase piškotky.
Odjela jsem na nákup dalších ježčích dobrot. Lze je krmit kočičími granulemi, paštikami pro kočky a piškoty. Přivezla jsem dvě veliké tašky těchto dobrot. A před chatou na mě čekalo překvapení. Ten nejmenší ježeček zase ležel jako mrtvý. Tak jsem si pomyslela, Tak to chudák nepřežil. Co se dá dělat. A šla jsem jim nachystat dobrůtky na misku. Když jsem vyšla ven zdálo se mi, že se ježeček trošinku pohnul. Není mrtvý. Znovu vývar z vloček, prohřívání a zase vývar a tak stále dokola až do večera. Večer už sám mlsal paštičku a mlaskal, jak mu chutnala. Celou noc jsem mu chodila dávat po troškách, aby se posilnil. Ráno už byl v pořádku a odvezla jsem ho do ZOO. Tam mají specializované oddělení, které se stará o ježečky před zimou. Ježek aby přezimoval, potřebuje být silný a měl by vážit aspoň půl kila. Tak jestli uvidíte na podzim ježka a bude vám připadat malý, dejte mu něco dobrého z kočičího jídelníčku. Možná jen díky tomu přežije letošní zimu.
Tak to je konec pohádky
S láskou se s vámi podělím o vše pěkné Soňa
Další foto :)






Milá Soňo, je to moc krásné povídání a super fotky ... vložím odkaz a článek na svůj blog, aby i ostatní věděli jak pomoci nalezeným ježečkům. Přeji krásné dny ... Marie :)