
Na malování 4. února 2010 mi přišel vzkaz. Omlouvám se, že ho umisťuji až teprve teď.
Ostatní obrázky jsou uloženy na konci (celý článek).
Prostor v srdci udělám si, ztiším jeho bušení,
to abyste přijít mohli a nebyli rušeni.
Ať ty vzkazy co šeptáte pěkně tiše do uší,
slyším dobře a přijímám, než nás někdo vyruší.
Svojí radou přispějte mi, ať sobeckost v mých přáních chybí,
aby to pěkné, co na Zem přichází se týkalo vždy spousty lidí.
Já ještě jedno přání mám a vím, že hned se vyplní,
ať stále vnímám, co teď prožívám, ať cítím stálé spojení.
Děkuji a ještě děkuj vám, vám všem co jste tu s námi,
za energie, co přinášíte, že pomáháte plnit přání.
Tak velká síla mnou teď proudí i ochranu teď cítím svou,
Děkuji všem, za velké světlo, já vděčnost cítím nezměrnou.
Všechny mé buňky radost mají a rozpouští v ní svoje bloky,
abych vždy šťastná mohla být a jisté byly moje kroky.
Ta radost je tak očistná a místo dělá pro ten jas,
co proudí celým tělem naším a čistí prostor i kolem nás.
Teď celá moje bytost svítí a cítím, co přece dávno znám,
že součástí jsem všeho bytí, že to co chci, už dávno mám.
Že stačí prostě jenom být v radosti, vděčnosti, pokoře
a máme vše co k životu je třeba, že dole je jak nahoře.
Děkuji vám a děkuji sobě, že konečně vím a jsem si jistá,
že kráčet mohu ve světle a pro lásku mám vždy dost místa.
Já ještě jedno přání mám a vím, že hned se vyplní,
ať stále vnímám, co teď prožívám, ať cítím stálé spojení.
Tak velká vděčnost mnou teď proudí a cítím velkou pokoru,
vždyť vím, že všechno zvládnu lehce a v sobě mám vždy oporu.










