10. listopadu 2010 v 13:53 | Soňa Sofie
|
Dnešní den byl hned od rána takový divný.
Když pláče obloha, tak mám plakat taky? No, a hned se to začalo dít.
Donutilo mě to vklouznout do mé složky s texty, které mi chodí již čtyři roky.
Našla jsem tam ten nejvhodnější pro tento den.
Potěšte i svá srdíčka a v klidu si přečtěte co mi přišlo.
Určitě vás to pohladí stejně, jako mne.
S láskou, vděčností a pokorou Soňa Sofie
Děkuji za zdraví, sílu co povznáší, děkuji za déšť, co duhu přináší.
Děkuji za jaro, za mlhy rusalčí, děkuji za radost, co duši
roztančí.
Děkuji za lásku čistou, za její slast. Děkuji za smrt vždy jistou, zní to jak past.
Děkuji za radost, tu co k nám přichází a také za bolest, která nás provází.
Děkuji za nebe modré jak len, za hvězdnou oblohu, co je jak sen.
Za matky objetí, otcovu péči, co srdce pohladí a rány léčí.
Děkuji za slunce za jeho žár, za rudé červánky, co barví kraj.
Za krásný den, noc plnou snění, za úsměv na tváři, co všechno
změní.
Za nebe s beránky, za duše klid děkuji za všechno, co mohu mít.
Krásné :)