Při jarním úklidu jsem našla text, který mi přišel 23. května 2010 a já ho založila mezi kreslené náměty a teď jsem ho objevila.
Jistě mnohým z vás pomůže změnit úhel pohledu, nebo vás aspoň pohladí.
Není snadné přiznat sobě, kde nás bota tlačí,
uvidět své vlastní chyby, to je někdy k pláči.
Ale vždyť to nejsou chyby, tak k nám přišlo poznání,
kudy vede naše cesta, na které jsme vítáni.
A to vše když pochopíme, přestaneme řeku tlačit,
necháme se proudem nésti a pohádka může začít.
Pak už jenom sledujeme, jak je ten svět krásný
a jak všechno, co k nám přijde, podobá se básni.
Přijímáme vděčně dary, co nám Země nabízí
a cítíme vděčnost, lásku, pokora v nás uklízí.
Jsme tak šťastní a smíření se sebou a se všemi,
vděčnost plní naše tělo, dobře je nám na Zemi.
Tak vám přeji, aby vás tato slova potěšila a pohladila po duši.
S láskou a vděčností jsem je pro vás zapsala
Soňa Sofie